Otík
Osobní údaje:
jméno: Otík (Otto von Altstadt - aby nedošlo k mýlce, Oťas PP nemá, je to osvojenec z Děčínského útulku na Starém Městě ;D)
přízviska: Bulík, Překrás, Hyster, Andíl, Brouček, Napoleonek, Manekýn, Kus blba ;)
rok narození: zřejmě přelom 2004/2005
výška v kohoutku: krásných 30 cm
hmotnost: 6,5 kg (žádný neduživec :D)
vzhled: pokud jsem schopna posoudit, svému plemeni věru ostudu nedělá ( kvadratický rámec, tmavá pigmentace, výrazné osvalení - je to pinčí fešák :-)) - to si ale koneckonců o svých "dětech" myslí všichni, že? :D
povaha: pinčí, ale zvykli jsme si :D
motto: "Nač si mačkat hřbet na gauči, když si pod sebe můžeš nahrabat tři polštáře?"
Jak jsme k Otíkovi přišli...
Abych předeslala, nikdy jsem si nepředstavovala, že budu kdy mít psího pidimužíka, jako dítě jsem zoufale toužila po zlatém retrívrovi (dodnes mám z onoho období plnou knihovnu psích atlasů, knížek o výchově psa, průvodců psími aktivitami a jiných tiskovin podobného ražení ). A když se konečně začalo pozdávat, že by se u nás jedna světlá chlupaťoučká kulička mohla vyloupnout, přišla na svět mladší sestra...a bylo po žížalkách.
O deset let později se věci seběhly tak, že nastala příznivá doba pro pořízení psíčka, pochopitelně zlaťáka. Jak nemilé bylo rozčarování, když mi tatík volal, že v útulku objevil rozkošného pejska a že ho zamluvil, neboť je prý pejsek stále v karanténě. O retrívrovi nepadlo ani slovo, za to jsem ze zmatečného rozhovoru vyvodila, že by se mělo jednat zřejmě o špice. To byla druhá sprcha (ta první byla již sama skutečnost, že si taťka dovolil shánět psa bez mého vědomí). Jak já ty dva nenáviděla! Ze špice se nakonec vyklubal nohatý, poblázněný, retrívrovi jěště méně podobný pinč. Ve vteřině se mi zhroutily všechny kynologické cíle, které jsem v sobě od dětských let vršila. To bylo pane lamentací, nenávistných pohledů a výhružek a ještě měl tak přiblblé jméno, totiž v útulku to byl Čiko :-D. Co dodat, snad jen, že neuplynuly ani dva dny a Otík už se mnou chrupkal v pelíšku a tak je tomu dosud ;).
Teď malinko vážněji. Musím říct, že Prďolku jsme přebírali ve velmi dobrém fyzickém stavu. Dodnes si nedovedeme vysvětlit, jak se tak pěkný, tehdy roční čistokrevný pejsek ocitl v útulku. Byl nalezen potulující se v malé vísce nedaleko Děčína, ale proč s toulal, komu utekl, nebo zda ho někdo vyhodil, to se už nedovíme. Každopáně jeho stav po psychycké stránce byl nevalný. Dlohou dobu byl vyjukaný, prchlivý a k ostatním lidem velmi nedůvěřivý, ba i od nás zpočátku nesnelsl jakýkoliv dotyk na hlavě, postupně se na kebulce nechal pohladit, ale pusu si nechat vlípnout mezi ušiska odmítal pěkných pár měsíců. To se samozřejmě srovnalo, dnes je to mazel šmajchlovič první kategorie a občas se nechá pohladit i od některých kolemjdoucích, obzvláště tolerantní je vůči projevům dětské lásky :). Ostatní psíci ho moc nevzrušují, o kamarádské kontakty zájmu mnoho nemá, výjmkou jsou háravé fenky, to se potom předvádí jako skotačivý sympaták. Jeho jediná opravdová kámoška vždycky byla sousedovic Divá Bára, čili naše Barča a současná Broučkova choť, jejíž čest neustále usilovně střeží a když shledá, že sok je nepřemožitelný (ve většině případů, bohužel), počne se nepříčetně vztekat v pinčím stylu :).
Musím ještě přidat k dobru, že přestože Oťas neabsolvoval žádný výcvik poslušnosti a víceméně z naší strany nikdy nebyl jak se říká "cepován", je to pejsek disciplinovaný, zásadně chodí bez vodítka (ač se to nemá :)), na procházkách se nevzdaluje z dohledu, nehoní kočičky ani lesní zvěř, neshání parfémy líbezných vůní jako dobře proleželá leklá ryba, půl roku uhynulý krtek či exkrementy pochybného původu, a vůbec je to takové sebrání všech psích ctností, narozdíl od toho našeho druhého výtečníka - učiněného démona v těle překrásné fenky s kukučem svaté svátosti :D.
Editace a trocha bilancování
Krásný citát na závěr:
Převaha človeka nad nižšími tory neznamená, že nižší tvorové by měli být oběťmi vyšších, ale že vyššií bytosti by měli ochraňovat nižší, že by měli jedni druhým pomáhat, tak jako pomáhá člověk člověku.
Mahátma Gándhí
