Jeffrey/ vzpomínáme

osobní údaje:

• jméno: Jeffrey [:džefry:], Jeff, Jeffík,sir Jeffrey z Troji - to proto, že pochází z útulku v Praze - Troji a často a rád se tváří jako šlechtic :-)

• přízviska:  Fírsák, Mongol, Vořešák - vše páníček slyší nerad a zlobí se za to ;-)

• rodiče: hnědý? dobrman, maďarský ohař? a tajná přísada ;-)

• datum narození: neznámo přesně, avšak v měsíci dubnu roku 2009

• výška v kohoutku: 60 cm

• hmotnost: 28 - 30 kg (co nemá v centimétrech, má ve svalech)

• povaha: milý, přátelský, přiměřeného temperamentu, miluje fenky, postupně se přestal snášet s dominantími psy, má v povaze jistou ostrost, vyloženě neškodný jouda to není, ale ani rváč ne

• vzhled:  vydařený, co myslíte? ;-) (často si ho lidé pletou s vižlou, nebo se ptají, jaká že je to rasa?)
•  
• motto: "Nejlepší na celém dni je to, že si na jeho konci vlezeš do postele!"

• Jak jsme k Jeffíkovi přišli:

  Bylo tomu na přelomu letošního (2010) ledna a února, kdy jsme začali uvažovat o znásobení mé psí smečky, v té době stále dvoučlené, monogamní. Nevím ani z jakého důvodu, ale od počátku bylo samozřejmostí, že výběr bude směřovat do řad opuštěných pejsků v útulcích. Až teď mě napadá, proč jsme neuvažovali o pořízení štěněte ... možná proto, že Otík s Barčou jsou osvojenci a laťka obtížnosti výchovy po zkušenostech s odrostlými rozjívenci je u nás nastavena dosti vysoko, tak proč si do třetice zbytečně ulehčovat situaci se štěňátkem? Přednostně jsme nějakou dobu hledali na stránkách loveckých psů v nouzi, kde jsme vybírali mezi ohaři a setry. Přestože byla zima a v zimě bývá pejsků k osvojení  více, nějak nebyli k mání, až jsme objevili lehce obtloustlou asi tříletou výmarku v útulku Praha Troja. I rozjeli jsme se tedy za otylou ohařkou do samého srdce republiky s vidinou adopce stříbrolesklé aristokratky...

  Je zřejmé, že jsme tehdy z Tróji odvezli jiného "aristokrata", kombinovaného minimálně ze dvou jiných (podezříváme jej, že má v sobě nějakou tajnou zmenšující esenci, poněvadž nedosahuje takové výšky, jako psi maďaráků a dobrmanů už vůbec ne). Jisté je to, že je při bližším poznání výtečným kompromisem mezi Bařulí a Otíčkem, jelikož dobrman je největším z pinčů (dle mého i nejvznešenějším) a setr je dlouhosrstou variantou ohařů Britských ostrovů. A jak to tedy v Troji bylo? Výmarka už tou dobou měla nové pěstouny a v útulku zbyli pejsci, kteří nám do oka příliš nepadli, ale ještě nějakou dobu jsme se nevzdávali nadějí na nový přírůstek a stále dokola ve vstupní hale prohlíželi profilové karty s fotografiemi psů. Pejsci tu byli vedeni pod číselnými kódy a z fotografií se pes vybírá špatně, proces výběru tu postrádal pocitový rozměr přímého kontaktu s pejskem. Přesto jsme nakonec požádali, zda by nám nepřivedli ukázat toho desetiměsíčního křížence dobrmana. Chvilku jsme čekali, no a když se ve dveřích vyloupla ošetřovatelka s Jeffíkem na vodítku, bylo téměř rozhodnuto! Bylo to roztomilý mládežník, ošetřovatelka ho důvěrně oslovovala "Bafíku" a my jsme se s ním za pár okamžiků procházeli u břehu Vltavy. Ještě jsme prodiskutovali důležité detaily, jako jméno, vyřídili nějaké papírování a Tomáš tehdy domů odjel s novým kamarádem. Já jela složit zkoušku z biologie a genetiky a biochemie.

  Nyní s námi žije Jeffík přes půl roku a už stihl obstojně zdemolovat byt - rozkousat lino, koberce, zašupovací dvěře, ukousat kliky, seškrábat mnichovský štuk ze zdí, rouzkousat několikero bot, roztahat po bytě pět balení hladké mouky a tak podobně, co vás napadne, je to činorodý chlapík :). Máme ho rádi i přesto, že je paličatější jak sama lady setrová, ukňouranější jak  pinčí rozmazlenec Otíček a neposlušnější jak ti dva dohromady, čili Wýtečník s velkým, dvojitým W, skvěle k nám zapadl! Příhody a zážitky máme díky němu poměrně nevšední, uvedu jednu za všechny : bylo to v době, kdy Barča hárala, to nejenže na procházce málem zakousl barzojího šampiona Edwarda (Edward si ovšem začal a Jeffíka napadl), ale Jouda si  k tomu nechal prokousnout žalud penisu naším malinkým andílkem Otíčkem, na čež ztratil asi půl litr krve, než jsme ho dostali ve večerních hodinách ke zvěrolékaři, holt ho Otínek nehodlal varovat do nekonečna ;). Jeho mužství však k újmě naštěstí nepřišlo, Otíček měl do konce hárání soka z krku a Barča přišla o jediného potencionálního inseminátora - Otík je příliš malinkatý a díky Bohu nedoskočí. No nemáme my doma veselo?