Barča
Moje životní psí láska, nejlepší pes, kterého jsem kdy poznala. Zemřela 14.8.2012 na komplikované postižení červené krevní řady. Bitvu s nemocí po pěti měsících prohrála, na živu jí drželo velmi silné srdce, které zvládalo silnou anemizaci a játra, která bez větších potíží tolerovala ohromné dávky imunosupresiv (ke konci léčby již to byla možnost hop nebo trop) a mnoha jiných léků přídatné terapie. Byla obdivuhodně silná bojovnice...a její srdíčko nejenže bylo plno síly, ale především lásky k celému světu, k světu, na němž nalezla mnoho příkoří a přesto všechno na něj nezanevřela! Byla pro mě čest strávit čtyři krásné roky po jejím boku až do jejího posledního vydechnutí...
Nikdy na Tebe nezapomenu, beruško potřeštěná, odpočívej v pokoji!
Barunka v požehnaném stavu (6,5 roku)
Osobní údaje:
jméno: Barča (také nemá PP)
přízviska: Kozuna, Bláznivina, Červená potvora, Magořina, Lovkyně Šílená, Naše holčička
datum narození: 15. listopad 2004
výška v kohoutku: 61 cm (orientačně, zjistili jsme, že tuto míru lze naměřit pokaždé jinak :D)
hmotnost: 25 kg (snažíme se nabrat, ale retrívr z ní nebude :D, chtělo by to méně pohybu - což je pro nás mission: impossible )
vzhled: každý se za ní otočí, je to prostě setřice ;)
povaha: setří, ale zvykli jsme si taky ;D
motto: "Běhej, dokud nepadneš, a když se Ti zdá, že už nemůžeš, můžeš ještě 10 krát, aneb běhej tak, jako by to byl Tvůj poslední běh v životě!"
Jak jsme k Bláznivce přišli...
Zde ani nevím, jak začít... Na úvod by bylo dobré zmínit, že Barča je jedna z žalostného počtu nešťastných obětí atraktivity své rasy, coby roztomilé nohaté psí mimčo byla pořízena do rodiny jako mazlítko a jako živý šperk. To už ale malinko předbíhám, budu ráda, když se rozhodnete číst dále, obzvláště, pokud jste třeba někdy zvažovali pořízení setříka, nebo pokud už potřeštěného zrzulínka máte a občas mu v žertu, když ho postihne zničující erupce energie, řeknete, že půjde do buřtů :).
Jak už je zmíněno v povídání o Otíkovi, Divá Bára bývala naší sousedkou, nikoliv však doma, ale na chatě. A protože chatu máme poměrně nedaleko (10 km) a žijí zde další členové našeho zvířecího cirkusu - kočičáci Čenda a Julča, které je nutno denně jezdit krmit a mazlit, viděli jsme Barču prakticky vyrůstat před očima. Štěňátko to bylo strhující, samá ruka samá noha, pohled jako když do pěti počítat neumí (to jí zůstalo), takový zrzavý pes Filipes. O výchově nemohla být řeč, poněvadž tohle hyperaktivní kůzle mělo absolutní volnost a doma se příliš nezdržovalo, nejčastěji si sama organizovala sólovycházky, chodívala na obchůzky po vísce, občas někomu hupsla přes plot do zahrady a ponejvíc se zdržovala s námi, když jsme přijeli. Jen co malinko povyrostla, nabrala síly a elán nové dimenze a zjistila, nač jí příroda obdařila vytříbenými smysly, rychlými běhy a aerodynamicky tvarovaným tělem, počala provozovat lovecké aktivity. Tato kratochvíle se jí posléze stala vášní a má ji tak zarytou pod kůží, že si jen říkáme, jak šikovný lovecký pes by to dnes mohl být, kdyby se jí tehdy byl někdo řádně věnoval a poskytl jí základní lovecké vzdělání. Marná sláva, nezískala ani základní poslušnost, natož ovladatelnost v honitbě. Postupem času nabyla pověsti psa útěkáře a nezvladatelného živlu. Lidé ji měli rádi čím dál tím méně a někteří ji až nesnášeli. Našla si dokonce další bohulibou činost, a sice dostih daleký s plechovým soupeřem se sty koňmi pod kapotou - ano, měřila své běžecké síly s auty německých výletníků. Dalším fantastickým objevem bylo, že když si vyčíhnete nic netušícího cyklistu, zaujmete vhodnou pozici a s hyenovitým pokřikem sehrajete útok zuřivé šelmy, o zábavu je zaručeně postaráno...
Psích kamarádů po vsi mnoho neměla, neboť ostatní vesničtí pejsci jsou většinou kříženečci mizivého vzrůstu, neschopní tak velkolepého pohybu, aby jí stačili. Až když jsme si pořídili našeho pidivýtečníka, zjistila, že je docela švanda škádlit prcka, zvlášť, pokud se zuřivě snaží rozkmitat nožky ve vysoké frekvenci, aby nebyl potupen a zahanben. Tak získala svého jediného přítele a chodila k nám ještě častěji.
Na Barče bylo vždy znát, že ačkoliv měla doma podle všeho jídla dostatek, pohybu se jí dostávalo nepoměrně více, takže to byla taková kostřička potažená kůží. Jednoho léta začala mít problémy s vypadáváním srsti. Nezjistilo se, jakého původu, ale nejspíš v lese slupla návnadu na lišky, nebo ji některý dobrotivý soused otrávil. Klíšťat měla vždy také dostatek, takže i mohla přijít k nějaké infekci. Když už je řeč o dobrotivých sousedech, Baruš jednou přišla s obrovskou nateklou podlitinou v kyčelní oblasti na zádech, to ji asi některý soused vyprovodil ze zahrady po svém.
A jak se nakonec dostala k nám? Přetekl pohár trpělivosti Bářiných původních majitelů, když ji při jedné z "akcí cyklista" srazil německý turista svým parádním automobilem. Barča z toho vyšla s lehkým šokem, ale o to větší šok jí čekal, když skončila na řetězu u boudy, jíž na zakázku zhotovil soused ze starého kredence. Neuvěřitelně rychle chátrala, už nebyla jen pohublá, ale i zablešená, olysalá a špinavá. Největšího příkoří se jí dostalo po stránce psychycké, byl na ni úděsný pohled... V té době jsem měla krátce po maturitě, takže jsme u nás stále dokola probírali všechna pro a proti (těch bylo zdaleka nejvíc) týkající se Bláznivčiny adopce, no a jak to dopadlo, je víc než zřejmé :-)
V současné době má pět kilo navíc, získala zpět své osrstění a blechy jsme taky zažehnali nadobro (ale odolávaly dlouho, potvory). Její poslušnost je na diskuzi, ve městě sice chodí bez problémů na volno, ale to jen proto, že na tomto typu "krajiny" neshledává nic, co by stálo za vzrušení. Na druhé straně v lesním porostu se taky pohybuje volně, ale zcela bez naší kontroly, její rozptyl odhaduji na vzdálenost několika kilometrů od nejbližšího páníčka, a na zavolání chodí, až když tuto trasu překoná, jestli vůbec :). Avšak když s Otíkem ujdeme lesem 10 km, můžeme si být jisti, že Kozuša má poběháno alespoň pětkrát tolik (v permanentním zběsilém tempu, samosebou), takže bude sladce chrnět :D
Máte-li dotaz, připomínku, nebo třeba i podobnou zkušenost, budeme rádi, když se ozvete :)
krásný citát na závěr:
Velikost národa a jeho morální pokrok lze měřit podle způsobu jeho zacházení se zvířaty.
Mahátma Gándhí
