Podzimní marast a náš víkend

Uplynulého víkendu jsme s držtičkama opět užívali, jak nám síly, čas a počasí dovolovaly. S počasím to bylo tentokráte zoufalé, poněvdaž si podzim usmyslel, že se předvede ve vší parádě, čili marast, deště a vlezlý studený vítr byly všudypřítomné a od pátku do neděle vytrvalé :(. To by ale nebyli výtečničtí rezouni, aby se svých, když už ne jiných alespoň turistických aktivit, hodlali vzdát ve prospěch teplíčka, chrupkání pod fleecovou dekou na gauči a sledování filmových hitů americké produkce posledních sezón. Tedy ne že by toto zavrhovali absolutně, to mě vyšší moci střezte takový výrok kdy veřejně prezentovat, oni to, ti mazaní filištýni, zavrhují jen relativně, a sice všeho si velkými dávivými doušky dopřejí, až když doťapkají z výletního počinu, znavení, celičcí prokřehlí a po vlčím vzoru patřičně hladoví. Takže páňule hybaj vymyslet nějakou pokud možno novou trasu (to je pro nás neuvěřitelne složité a za chvíli to bude v Děčínském okolí zhola nemožné ;D) a vyveď nás do přírody, města, polí - kamkoli, tam nás pusť a svou pozornost upři daleko od nás ať máme volnou tlapku pro své tvůrčí psí práce :). Sem tam nás smíš pohladit, políbit a pochválit, kterak šikovní a hodní jsme, to jen jsme ochotni akceptovat :D. To jsou tedy výtečnické vize a je pravda, že v drtivé většině jsou naplňovány (ovšem až na tu tvůrčí svobodu, ta se musí pochopitelně u energetických dárečků značnou měrou korigovat :D).

Tak jak to tedy bylo minulý víkend? V sobotu jsme se nechali automobilně přepravit do města, tam jsme cosi zařídili a protože obvykle chodíme po svých do města a z města jakbysmet, rozhodli jsme se pro návrat oklikou přes hřebeny a rozhlednu na Chlumu. Draci dováděli jako posedlí ďáblem a bylo jim u zadní tělesné partie, že nás celou cestu provází počasí, do kterého by ani psa nevyhnal :).

V neděli jsme byli o dosti méně aktivní, protože jsme šli jen nad sídliště na místní hřbitůvek pod lesem a s společně s babičkou jsme zvelebili hrob naší prababičky (jakás takás generálka před Dušičkami :)). Přitom jsme si uvědomili, že čas k výpravě na vlak už hodně pokročil a nachýlil se za adrenalinovou hranici, takže jsme chtě nechtě museli pelášit domů třešňovým sadem, přičemž babička se slovy, že je páňule magor, zvolila návrat po silnici, tak jak jsme přišli. Udělala náramně dobře, protože sad vskutku odpovídal několikadennímu dešti - přiřítili jsme se domů s blátem až za ušima, co si budeme vykládat :). A ten vlak jsem nakonec chytila :).

Tolik k minulému víkendu, uvidíme, co podnikneme tento týden, článeček je přislíben :). Fotečky máme jen ze hřbitova a můžete se rovnou mrknout zde.