Návštěva českolipských, na kopci Hůrce a na hoře Klíči

"Tento týden v úterý nás opět omrzelo setrvávat na domácí půdě, poněvadž tu máme v okruhu 20 km od místa bydliště důvěrně proťapkanou a tak bylo ustanoveno, že se na pár dní přesuneme do jiného města  a navštívíme zbytek rodiny a staré známé. Tak tedy jsme si opět pěkně shromáždili nejnutnější potřeby do ruksáčku, na idosu zjistili vlakové spojení a hurá. Považte, museli jsme si do města na nádraží docupitat po svých, páč prý ze dvou důvodů - že za nás nebude nikdo platit těm zklodějům MHD (stačí platba zlodějům ČD :D) a že nám to neuškodí, že prý jsme zvyklí :(. Věru, nemáme to s ní lehké, s držkgrešlí jednou :D. Ve vlaku jsme si připadali, jako když procházíme uličkou slávy na filmovém festivalu, cestující se za námi (pochopitelně nikoliv za držgrešlí) otáčeli, věnovali nám sta sladkých úsměvů a každý druhý nás podrbal za zrzavým slechem ;) - asi budeme s těmi zloději ČD jezdit častěji :D.

Na místě nás uvítali psí kamarádi Neluška a Bubáček a seznámili jsme se s novou psí dámou jménem Bety, která sem den před tím zavítala z dobranovského útulku. Betynka měla dále putovat k jedné babičce u Jičína, které bude jistě milující, chundelatou společnicí v osamělém životě ;). Betuška je úžasné stvoření, přestože vypadá jako huňatý Otík, její povaha a naladění nemohou být stavěny těm pinčím po bok. Už jen to, jak se hrdě vypořádala s pobýváním v útulku, jak bezproblémů přijala nový (leč prozatimní) domov a jak přátelsky se ke každému lísala, je pro porovnání s touž zkušeností s Oťušákem příliš. Nadruhou stranu by nebylo spravedlivé vnucovat Otíkovi roli nedůtklivého a výhradně nekamarádského ratlíka, jen si vedle Betky páňule povšimla těch typických pinčích charakterových vlastností, jež vyvstaly v prudkém kontrastu s fyzicky velmi podobným psíčkem. Ale Otík je stejně ten nej a basta ;).

S celou psí smečkou jsme podnikli dva výlety po blízkém českolipském okolí. Podnik to byl adrenalinový, protože poměr pěti psích osob ku dvěma a půl lidským není ten z ideálních, když vemete v úvahu, že jen my, Výtečníčci, jsme byli doprovázeni svým pánem. Ale Nelča, Buban i Betka se projevili jako praví kabrňáci a krásně poslouchali (jó, to by to dopadlo, kdyby nás páňule takto svěřila komukoliv jinému do smečky ;D). Ve středu jsme si vyšlápli na kopec Hůrku a ve čtvrtek na horu Klíč a to se nám to potom krásně válelo po gaučích, vážení :D. Fotodokumentace k nahlédnutí zde, ale tentokrát je skromnější, páňule byla líná na focení :-)."

S pozdravem smečkoví pesulkové Otík a Barča