Kterak jsme k novému přírustku přišli

Pojďme to vzít lehce ze široka a začněme s povídáním od pátku minulého týdne. Protože měla páňule výjimečně možnost, jak se ve študáckém slangu říká, v pátek "zapéct" přednášku z Kariologie a preventivního zubního lékařství, sbalila saky paky a odfrčela domů za broučkama už ve čtvrtek (je nad slunce jasné, že pokud přednáška není smrtelně důležitá - pro pacienta:) - pak páňuli nemůže nic zabránit v tom, aby trávila více času s chlupatými ratolestmi, že ;D). To vám bylo hysterického vřískotu, hyenoidních hrdelních skřeků a podobných melodických tónů na důkaz bezmezné radosti nad brzkým návratem, avšak nutno přiznat, že takový rituál je pořádán týden co týden bez rozdílu :). V pátek jsme měli naplánovaný oběd v rodinném kruhu v restauraci, která byla předem vhodně volena se záměrem stolování s Výtečnickými situovanými pod stolem. Do města a tedy i do restaurace jsme si přiťapali po svých a dá rozum, že se páňule necítila jaksi dostatečně společensky odpovídající ve svých vycházkových riflích, sportovní větrovce, s turistickým batohem na zádech a dvěma vodítky v ruce, ovšem proto byla volba podniku tak pečlivá, aby se tento pocit eliminoval ;). Při odchodu byla páňule značně obtěžkána dobrým jídlem v břiše a sestřičkou na hrbu, která se rozhodla opět nám zpříjemnit víkend svou přítomostí :). Cestou zpět jsme ještě neopoměli vybrakovat mrazící pult v Tescu, jež v aktuální nabídce inzerovalo půl kilogramu maržených kuřecích jatýrek za 13,90 - a ty Výtečníci tuze rádi :D. K tomu si neodpustím poznámku, že jsem po absolvování pěší cesty ku domovu měla osový skelet zkroucený jako paragraf pod náloží několika kilogramů mražených vnitřností a dvou plat vejec - vše pro psy samozřejmě - co by člověk pro ty své čumáčky neudělal, no ne? :).

V tomto odstavci se už (konečně) hodlám dobrat k novému přírůstku v nadpisu zmiňovanému, snad někam neodbočím :). Odehrálo se to v sobotu za následujících okolností: Anulka, bůh ví čím to, přistoupila na otcovu nabídku pospolného výletu kamsi k Brnu za minimální náklady představované výhodnou nabídkou Českých Drah v podobě víkendové jízdenky. Podle všeho se jim takto strávený den zdál být využit zábavně, tak jim to přejme ;). Pro nás bylo podstatné, že bude sobota tím pádem poklidného rázu od božího rána, protože ti dva výletníci se na svou pouť vydali ještě před rozbřeskem, díky bohu za ty dary ;). To se mi neobyčejně hodilo, neboť jsem si pohotově směle a opět naivně naplánovala, kolik látky z kapitoly fyziologie krve a imunitního systému zvládnu. Tradičně jsme nezvládla lautr nic, zato máme doma roztomilého bílého laboratorního myšáka Valentýna. Namísto cílevědomého, soustavného připravování se na test z hematologie jsme s Výtečníky podnikly výlet vzhůru do lesů a poslézle dolů k řece (kdyby nám jednou svítilo slunko, vůbec bychom se nehněvali ;D). Za jiných okolností bych v této chvíli upřela svou autorskou pozornost na okamžik, kdy bláznivá lovivá nadšeně pronásledovala skupinku srn v širé dáli přede mnou na lučním prostranství (celou scénu jsme měli s Oťulkou jako nad dlani) a ve chvíli, kdy jedné užuž dýchala na záď a kdy se páňka probudila z tranzu a mocně zavelela "ke mně", jsme se s pinčulou stali svědky zázraku ... loveckou výchovou netknutý a do svých tří a půl let žádnou výchovou netknutý setr se v mžiku nechal odvolat z honitby! Prudce změnila směr a utíkala ke mě, takové satisfakce jsem ani nedoufala, že se mi kdy dostane, byl to opravdu krásný pocit, když způsobně předsedla s tlamou celou zpěněnou a jako by říkala "stejně jsem nad nimi vyhrála - dohnala jsem je! :)". I Otík zíral a možná i on měl hubičku lehce pootevřenou úžasem :). To jsme ještě netušili, co má následovat. Pomalu jsme se cestou v rozoraných polích blížili k Labi, když tu Bařka projevila nebývalý zájem o cosi v trávě u cesty. Po několika minutách střídavého vystavování a rytí čumáčkem v zemi mi došlo, že to bude lovecky závažný objev a ne kdejeká vyprchalá stopa. Po pozornějším nahlédnutí do rozhrnuté trávy jsem uzřela bílou myšku - ta koza jankovitá ho celého uslinila a chudáček tam čekal na ortel smrti (toho by se mu od rezatky nedostalo - leda, že by ho udováděla k smrti:D). Tak k nám přibyl Valentýnek, myš domácí - laboratorní, bílý klučík s očičkama jako červené korálky. Zatím dobře prospívá, papá jako nezavřený a když nepapá, tak chrupe :). A je to velký mazel.

Vše máme nafocené, jak prchající srnku, tak Bařku ve stavěčské akci i Valentýnka v jeho novém příbytku, tak mrkněte ;).