II. sraz dobrohařů, jejich příznivců a obdivovatelů :-)

Tak ho máme za sebou, pěkně ve zdraví a všichni blahem bez sebe, neboť jsme konečně mohli omrknut na vlastní oči, že jsou sourozenci jeden za devatenáct a druhý bez dvou za dvacet a to bychom mohli započítat i otce :-)

Začněme pěkně po pořádku a jen letmo zmiňmě, že rodičovská základna málem nedorazila, protože se po cestě přihodila nehoda s odlupujícím se klínovým řemenem našeho vozu. Nebýt šťastného umístění jednoho štěněte zrovinka do českolipské rodinky, konal by se sraz čistě v sourozeneckém duchu. Tečkovci, znovu mockrát děkujeme, že jste nás svezli :-). Pro zasmání mohu zmínit, že cestou na minulý sraz se mi podařilo oddělat řazení, to byla taky veselá situace plná vypjatých emocí :-).

Přijeli jsme jako poslední, u Rastíka už všichni sourozenci čekali. Bylo to krásné přivítání, až na skutečnost, že si bráškové Jonýsek a Rastík nějak nesedli a vjeli si do vlasů, hold jsou to oba nekompromisní ochránci svých zahrad a rodin a potřebovali si vyjasnit pozice. Nic vážného se nestalo a tak mohlo vyjasňování pozic pokračovat, tentokrát se do sebe pustili Jeffrey se svým sobě nejvíce podobným synem Jonýskem, taky bez nehod, ale po dobu srazu se chlapci moc nemuseli :-). Jako zcela bezkonfliktní byly samozřejmě samičí účastnice, to jsou skutečně srdíčka, jedna zlatější jak druhá. Kupodivu se ani strýček Otíček neprojevil jako nedůtklivý prudič a nenávistivý odpůrce všech svých neteří a synovců, dělal mi, prdelka, velkou radost :-). Mezi chlapci musím vyznamenat Bruce a Asana, ti se do rvaček rovněž nepouštěli a se všemi si hráli. Byť obřík Asan, nejvyšší a nejmohutnější pes ze smečky, se vlivem kastrace projevoval místy jako hašteřivá feňulka, byl moc roztomilý :-). Velmi mě potěšila Raduška, která se rozhodla naplno využívat Johančina dobrohařího potenciálu se pozorně učit, rychle chápat a vrhnout se po hlavě do každého podniku, jste šikovné, holky! Z chlapců se mi jevil jako nejposlušněnjší fešák Bruce :-). Tolik mé osobní dojmy, co se výciku týče. Pochopitleně jsou všichni neskutečně krásní, ušlechtilí a temperamentní, přesně, jak jsem předpovídala. V porovnání s tátou Jeffem jsou všichni jeho potomci výrazně zušlechtěni setří krví, to je patrné ať už na samotné velikosti, na stavbě těla více podobné ohařům, tak i na krásných hlavách s mírným, laskavým výrazem. Prostě myslím, že volba irského dobrohaře jako sympatického, neokoukaného, srdečného společníka a ochránce do rodiny, rozhodně nebyla krokem vedle pro nikoho, co myslíte :-)?.

A tedy co mě zahřálo u srdce nejvíce? To je jednoduché a snadno odhadnutelné... samozřejmě, když jsem viděla, jak jsou "moje" krásné ratolesti svými páníčky milovány (mnohdy považovány za lidské děti, viďte Roxynkovic :-)?), jak jsou na ně páníčkové pyšní a jsou ochotni jet něktěří i téměř  200  km, aby dopřáli svému svěřenci setkání s rodinou, toho všeho si nesmírně vážím a Vám všem, kteří máte doma svého dobrohářka, velice úpřímně DĚKUJI! Na okraj zmíním, že mě nemálo potěšilo, když  jsem se dověděla, že se dva vetarináři nezávisle na sobě ptali, co je Brucík za plemeno a že posléze byli rozčarováni ze zjištění, že jde o "voříška", mají si ho nechat prý patentovat :-D!

Velké díky patří rodině Rastíkově, kteří se hostingu celého srazu ujali tentokráte, ač to měli možná malinko náročnější, než minule Jonýskovic, jelikož se sjelo lidí mnohem více, než posledně. Pohoštění bylo vynikající, včetně napečených zákusků, z nichž jeden přivezli i Jonýskovci :-). Velmi se mi líbil kožený gauč, který Roxulka okamžitě zaznamenala a zřejmě i vyhodnotila jako "vegetobjekt" velmi podobný tomu, který je u nich doma výhradně její a tak si ho zarezervovala po dobu srazu jen pro sebe :-). Rastíkovci nás všechny vzali na pěkný okruh kolem místního kamenolomu, kde se pejsci notně vyžili ve studené vodě a tedy nejen oni, abych stále neopěvovala jen tu divou zvěř, i dětičky se osmělily a do vody vlezly, jmenovitě nahotinka Honzík a malá Týnka. Jen to vedro nemuselo být tak intenzivní, nebudu však nevděčná, obávali jsme se totiž děšťů, ale zase tak krásně snad být ani nemuselo, sakumprdum totéž počasí, co loni :-D. A celková bilance účasti? 7 sourozenců, 2 rodiče, 1 trpasličí strejda, 1 trpasličí pudlička, 8 dětí, 15 dospělých a tuším, že 4 plechy zákusků :-)

Závěrem bych napsala, jak ráda jsem poznala osobně páníčka Vojtu od Roxynky, maminku Jitku se synem od Asánka a oba kluky od Rastíka a že jsem znovu ráda viděla vůbec všechny Výtečníkovic, bylo to vskutku milé setkání a  pevně doufám, že nebylo poslední! Te už si jen užijte tu smršť videí ze srazu a rychle pak jdětě rozptýlit vědomí jinou činností, nebo z toho vážně "zvýtečničíte" :-)