A další víkendové dějiny a sarkasmus osudu ;)

"Minulý týden nám páňule opět přijela až v pátek večer, no Sodoma Gomora tohle! Pomalu začínáme nabývat přesvědčení, že ty její jakési fyziologie, biochemie, histologie a bůh ví  jaké ještě protivnosti študákovi existence, jsou pro ni důležitější jak my...Jenže věci se prý mají jinak, než si v kebulkách "my tlamušky" představujeme, že ty všeljaké protivnosti jsou povinné a že ať nezoufáme, že se prý blíží Vánoce a krátce po nich zkouškové období, takže se prý zase po pár měsících sebe dosyta nabažíme - to se ale máme :D. Oni totiž žádné víkendy, ba ani ty prodloužené, nemohou suplovat oněch dennodenních čtyři a dvacet hodin strávenných páňulce za zadkem (i před ním ;D) celé tři měsíce prázdnin, to jsme se od ní neodloučili snad ani na hodinku, tací výtečníci jsme (někdý prý opruzníci - však správně rozumějte, skutečnost je taková, že prudí ona nás, to je na snadě :D). Tak se moc těšíme na Vánoce a na ten měsíc "zkouškového", až si dáme prázdninové repete a zároveň generálku na další letní prázdniny :).

Ještě v pátek jsme s páňkou podnikli večerní asi tříkilometrou kompenzační procházku, páč nás taťulda toho dne nestydatě pohybově zanedbal a byl s námi za venkovními radovánkami na procházce asi jen hodinku a odpoledne se rozjel za radovánkami vlastními, takový laxní přístup, že ;)? Páňuli o tom naštěstí informoval (v osm večer po pěti hodinách cesty domů byla nadšením  auf :D) a na běžeckých požitcích jsme tedy v konečném důsledku kráceni nebyli ;). Podle nás mělo večerní venčení náramné kouzlo a bývali bychom takové miniprochajdy včlenili do denního pořádku, jenže páňka je z řad nebojácných heroů a celou cestu se cítila být ohrožena na životě i v doprovodu takových dávičů, jací my dva bezpochyby jsme :D. Možná jsme se ale přeci jen neměli vydávat zadní neosvětlenou silničkou (přes pastviny) do Nebočad....příště budeme prozíravější :).

V sobotu po obědě jsme vyrazili na onen z minulého týdne slíbený výlet, kdy byla bossová marod. Po společné domluvě jsme blíže neurčeným cílem cesty zvolili město, abychom potkali nějaké psí kamarády a zařádili si. Kamarády jsme zahlédli, jen co jsme vystrčili čumáčky ze vchodu - celá parta rezaťoučkých psích dětiček skotačila na trávníku mezi paneláky. V chumlu jsme rozeznali ani ne půlročního maďárka Carlose, stejně starou rhodésanku Eby a asi rok a půl starého vižlouna Boriho. No jo, pohráli jsme si s mládeží ještě před cestou a jak se nám potom hezky ťapkalo :). Za celou cestu jsme potkali opravdu hodně psíčků a povídání chtivých páníčků (nechápeme, co všichni potřebují s tou páňulí vždycky tak urgentně probrat - to vám je bezpočet "drbacích" zastavení, vždy, když jdeme někam mezi lidi - to by z toho jednoho mazlíčka trefil šlak, no ne? :D). Jeden starší, moc hodný pán, se k nám přidal na značnou část cesty a vyprávěl, jak je Otínek na chlup podobný jejich před dvěma měsíci zesnulému pinčíkovi Kimečkovi, jak byl Kimeček nemocný, jak mu musel pan veterinář dát včeličku a jak ho páneček držel v náručí do posledních okamžiků...:(. No páňule bulila jak želva a my jsme se na znamení účastného soucitu rozutekli na všechny strany a Výtečnické šarvátky pořádali s mimořádnou razancí a nevídaně vášnivým prožitkem - jsme neobyčejně empatičtí, toť bez debat :D! S pánem jsme se v parku pod zámkem rozloučili a šli nakupovat, nadiktovali jsme si nakoupit hlavně spustu sušených pařátků a vepřových rypáčků a něco koupila páňule i pro sebe, my jsme samozřejmě způsobně čekali před obchodem. V okamžiku, kdy se páňka vrátila z nákupů, už u nás byla zase jedna starší paní a "nečekaně" zapředla rozhovor. Představte si, že i tato paní měla pinče úplně stejného jako Oťula a že její Boreček zemřel tragicky v devíti letech. Když páňka vyslechla okolnosti, bulila nanovo! Tak to vidíte, jak je osud sarkastický, když vám chce brnkat na city, vezme za to s chutí a projistotu vám obstará dublovaný prožitek :). Nakonec jsme se ještě potkali s jednou paní pejskařku se sudovitým jezevčíkem, kterou ve městě občas potkáváme a které se příliš nechtělo věřit, že jsme z Boletic a že odtud chodíme pěšky a když se dozvěděla, že chodíme i zpět neříkala už vůbec nic, ale zřejmě si myslela bůh ví co o týrání zvířat a jak to její Pepík dobře chytil :).

Tak tedy příští týden půjdeme na výlet prozměnu do přírody, společenských zážitků jsme nyní na nějakou dobu nasyceni, takže proženeme srnečky v prostředí klidných, tichých lesů :). Máme i nějaké fotečky, ale neních jich mnoho, nafotili jsme jen sem tam něco, tak jukněte :)."