Jak to bylo a nemělo být...

Tak a je to tu... nutná bilance, jíž si žádá asi největší událost v životě Výtečnických (nás všech, nejen hafounů). Období přepjatého nervového systému, bouřlivých emocí, nespočtu kbelíků s dezinfekcí na ulkízení výměšků, citelné finanční disbalance, ale také překrásných chvilek, zážitků a spousty lásky devíti mrňavých tvorečků. To vše vystihuje odchov nové generace Výtečníků ( a té jediné, navždy unikátní !).

Na počátku byli maminka a tatínek, jak jinak. Barča byla a měla zůstat "bezdětná", není to fenka s PP, ač dle neověřených informací od původních majitelů oba její rodiče průkaz původu mají. Tudíž není uchovněná, jsou jí odepřeny kratochvíle jako skládání zkoušek loveckých psů a oficiální výstavy, které obě podmiňují za předpokladu jistých dobrých výsledků, zařazení na seznam chovných fen. K tomu jen mohu dodat, že pokud bych takovéto ambice se svým psem měla, nebudu adoptovat pejsky z útulků, ani nepůjdu odepnout zablešenou divou Báru ze řetězu k sousedům, se slovy, že se jí ujímám. Jsem totiž toho přesvědčení, že těžiště společné života člověka a psa tkví někde jinde, než v promenování se po výstavních kruzích a kvůli Otíkovi, Barušce i Jeffíkovi si to ráda odepřu ;). Jestli si kdy budu chtít dopřát soužití se štěňátkem, o nejž jsem logicky u všech tří Výtečníků přišla, a budu mít představu o konkrétním plemeni (že by setři a pinčové :D ?), pak si zcela jistě psa s PP pořídím, důvody uvedu výhledově v jiném článku, tento bude beztak dosti dlouhý :).

Dne 30. ledna ráno se uskutečnil onen akt nakrytí. Ve chvilce relativní nepozornosti, kdy jsem si odměřovala porci zubní pasty na kartáček při otevřených dveří od koupelny tak, abych měla výhled na oba rozvášněné pejsky na chodbě, se hormony napumpovanému Jeffíkovi podařilo odhalit, kterak se dáma z negližé správně vysvléká. Tomáš se ještě slastně polobdělý převaloval v posteli, rovněž při otevřených dveřích, nikoli však kvůli observatorskému záměru, jako spíše kvůli mé škodolibosti a charakterovému neduhu "co sama nemám, ani druhý nesmí mít" - nechala jsem mu dvěře otevřené, aby ho rachot skotačících psů nenechal spát :). A co tehdy Otík, ptáte se? Inu, malinkého nebožáka jsme expedovali na rekreaci k mému otci, aby zápolící samci nebrnkali sousedům na nervy (dva psi a háravá fena v bytě = větší inferno jak s devíti zvídavými štěňaty) a  aby se nestala Jeffíkovi nehoda, jako posledně, kdy mu milánek Otík z výhodné trpasličí pozice prokousl pindíka :). Proto nikdo pohotově nezasáhl, jako tehdy malinkatý hrdina a Jeff v okamžení držel pevně Bářin útlý pas a bylo hotovo. Efektní hárací kalhotky se rázem staly neefektivními. Při zoufalém pokusu Jeffa dostat dolů kvílela Barča bolestí, takže jsme jen nekonečných deset minut čekali, než se milenci rozpojí, přičemž jsme vyčerpanému znásilniteli museli pomoci Barču překročit, aby stáli zády k sobě :). Tehdy se mi zhroutil svět - jeden nepozorný okamžik a následky běží napříč všemi plány až do léta. Okamžitě jsme volali dvěma veterinářům a ptali se injekci po nechtěném nakrytí, druhý ji měl. Měli jsme myslím pět dní na rozmyšlenou, ale už téhož dne, když lehce ustoupila hysterie a nihilismus, jsem věděla, že ta velká rizika nenechám Báru podstoupit jen pro vlastní pohodlí a počkáme, zda zabřezne, nebo ne. Od spolužačky jsem věděla, že zná mnoho fenek, které po prvním nakrytí nezabřezly a když jsem zohlednila Bářin věk, utvrdila jsem se, že březí nejspíš nebude...

zrzavivytecnicirajče.net

Třicátý třetí den po nakrytí jsem s Bárou zavítala k veterináři, který bohužel neměl sono, ale věděla jsem, že tehotná děloha by měla být už hmatatelná. Já jsem Báře rezistenci velikosti slepičího vejce v břiše hmatala, leč veterinář se mi skoro vysmál, že tam kde ukazuji, může pouze ztuhlý přímý břišní sval (musculus rectus, povídal) a  že na základě svých zkušenností může prohlásit , že březí není. Sláva, takže vše je v pořádku a ještě jsem byla ráda, že je Barča nezvykle "oplácaná" z neobvyklé žravosti - to mi vyhovovalo :). Ovšem druhý týden od vyšetření byla Barča tak nakynutá, lenivá a žravá, že nám to už nepřišlo normální ani pro falešnou březost a nechali jsme ji vyšetřit ultrazvukem...Bum, prásk, "gratuluji, čekáte početnou rodinku", ještě jsme se dozvěděli, že veterinář vidí  čtyři až pět kostřiček, ale že štěňat může být víc. Paráda, to znamenalo usadit se v Plzni až do konce jara s nastávající matkou, strejdou a porodním boxem! Ještě týden jsme pobyli doma s Tomem a potom nás odvezl natrvalo do Plzně s veškerým vercajkem pro malé prďoly.

zrzavivytecnicirajče.net

Čekání na porod bylo nesnesitelně stresující, stále jsem něvěděla to hlavní, co bude se štěňaty, zda je bude někdo vůbec chtít a především co to bude za lidi. Inzeráty jsem udělala předem na základě popisu a fotek rodičů, pár zájemců se předem ozvalo, ale nikdo z nich nakonec štěně nemá. A důvody? Různé... Dokonce jsem zvažovala možnost nechat po porodu štěňátka, která nebudou mít předem zájemce odborně uspat...z takového smýšlení se mi udělal opar a do krve zhoršil ekzém na předloktí, podobně jako před maturitou. To jsem ještě netušila, jak bude probíhat (spíše tedy neprobíhat) porod. Když vidíte svého milovaného tvorečka na operačním stole se zející ránou v břiše, šlapete v kaluži jeho krve, velmi rychle přehodnotíte cenu života každého štěněte... Takže na dotaz veterináře, kolik jich uspíme,jsem z posledních sil odpověděla, že ŽÁDNÉ. Na tomto místě musím poděkovat své spolužačce a spolubydlící Evičce, která byla s Bárou, když jí praskla voda, která sehnala nakonec dva veterináře, když ten náš nebyl k zastižení, která s vypětím všech sil statečně asistovala u operace, píchala Báře infuzní injekce do podkoží, promývala útroby fyziologickým roztokem a glukózou a vůbec všechno statečně přestála, ač hrála všemi mrtvolnými barvami a já typicky rozdýchávala ataky mdlob, takže jsem byla platná jen na poloviční úvazek...Evi, díky :)! Devět malých Výtečníků přišlo na svět 31. března 2011 v podvečerních hodinách. Narodilo se pět psů a čtyři fenečky. Jmenovitě Ason, Bruce, Gábinka, Jack, Johanka, Jonatán, Rasty, Roxy a Tečka. Veterinář z dělohy vybavil šest štěnat a v domnění, že jsou všechna, operační ránu zašil. Při kontrole uložení dělohy našel děložní roh se třemi dalšími štěňaty, nadšení se nekonalo - i šest štěňat se mi zdálo víc než dost a znamenalo to ránu znovu otevřít. Nakonec jsme oběvili trhlinu v děloze, kterou zbylá mininka doktor vyndal. Šlo o rupturu dělohy - při porodních stazích Barušce přeplněná děloha praskla a nemohla tedy porodit přirozěně, navíc byli malí výtečníci dobře živení už před narozením, žádní kostlivci :D. Po výkonu jsem na poslední chvíli běžela na jinou veterinární kliniku koupit výživu pro štěňata, aby bylo čím nakrmit devět hladových pištících krčků. Barča spala do druhého dne a až odpoledne přijala své děti a poprvé je nakrmila. Do té doby jsem už nabývala přesvědčení, že je budu muset krmit já sama až dokonce a že ten žalostný pláč mininek tesknících po teple maminčina těla nikdy neustane. Ustal, když se v Barušce po odeznění anestezie probudila matka...To bylo nepopsatelně krásné a dojemné.

Baruška své děti vychovala s láskou, vzorně a něžne a za její trpělivost s tou bandou ozubených trýznitelů, ji nesmírně obdivuji :). Druhý den od operace bylo Barušce zle, dostávala velké dávky antibiotik, kortikoidů a především ji zlobila operační rána vedená ve střední břišní čáře mezi žlázami - dráždila žlázku a Barče to nedělalo dobře. Antibiotika jsem jí píchala ještě dlouho po operaci, byla velmi intezivně krytá. A jaké to bylo se štěňátky ... to vydá na samostatnou kapitolu :).

Musím poděkovat všem, kteří mi pomáhali se starostmi kolem malých Výtečníků, kteří na nás mysleli a drželi palečky! A děkuji současný hodným páníčkům malých rošťáků za jejich lásku a péči, to je nakonec to úplně nejdůležitější. Kdybych nevěřila, že se takoví najdou, zůstalo by Barušce dětiček mnohem méně, zoufale jsem totiž nechtěla, aby pejskové přivedení na svět mou nedbalostí v životě trpěli, jako trpí všichni opuštění pejskové v útulcích a vůbec všichni ti nebožáci, kteří neměli štěstí na lidské bytosti! TAKŽE ZNOVU VELKÉ DÍKY!

zrzavivytecnicirajče.net