Jak to s námi bylo koncem roku 2009, aneb zdraví nade vše :)

Vážení, milí,

omlouváme se za informační mezeru, jejíž zavinění béře na bedrech náš o svátcích nezvykle autorsky "fertilní" editor. Editor se tak  stydí, že jej až svrbí hanbou stíhané lenivé prstíky na klávesnici :(. Tolik dvouvětý odstavec sebepranýřování (z kraje nového roku si nehodlám lít na hlavu kbelík másla, stačí lžička :D - prozíravý člověk by měl být schopen objektivně posoudit, zda v budoucnu může být i hůře, z tohoto důvodu pak není záhodno plýtvat zásoby a ponechat si něco na časy ještě hubenější ;) ). A nyní se dostaneme ke stěžejním bodům minulých týdnů samého konce roku 2009.

V této koncorokové bilanci se jen toliko dozvíte, kolik je třeba, aby jste byli v obraze, nebo elespoň jeho obrysech. Vánoce byli šťastné, veselé a ve zdraví jsme je s Výtečnickými přestáli. Rezatí mlsouni dokonce ani nebyli stiženi nevolnostmi zažívacího traktu, třebaže byli přes paniččin výslovný, smrtelně vážný zákaz, bezskrupulózně vyživováni všemožnými dobrůtkami, z nichž ani jediná nebyla určena pro psí skrmování - to je tak, když se u Vánočního stolu sejde mnoho lidí, kteří v opojení Vánoční atmosférou činí malinkaté výjimky v zájmu óbrovsky dobrého skutku :). U stromečku potom nebylo kam se posadit, protože největší pohovku z celé tříkusé sedací soupravy  expanzivně obsadila mahagonová spanilost, jedno křeslo držel v šachu pinčí válečník, s nímž se nikdo neodvažoval o Vánocích poušťet do křížku a o zbylé se tudíž střídali lidští příslušníci rodiny :).

Po Vánocích bylo v plánu samozřejmě paniččino velkolepé študýrování, které bylo nakonec tolikrát odsouváno, až se k němu panďula sporadicky dostala až v pátek po noci Silvestrovské a do neděle v mozkových křečích pročetla sotva pár stran ze sta :). Jak již bylo několikrát objasňováno, pro páňulku jsou přednější rezaté ratolesti a tak ji svědomí příliš netížilo. Mezi svátky jsme se až do Silvestra zdržovali v České Lípě, kde jsme měli v plánu dosáhnout spousty vytyčených turistických cílů. Uspořádali jsme večerní procházku z Pekla do Zahrádek a málem jsme v hlubokých setmělých hvozdech zůstali. Páňule ovšem nic, páňule muzikant...no, byli jsme domluveni, že na konci stezky nás bude očekávat odvoz autem, jenže jsme se drobně minuli a tak jsme pokračovali dále a dále až nám byla cesta, jež měla vést stále podle potoka, podezřelá, když jsme deset minut v naprosté tmě stoupali do skal ;). Psíčci byli nadšení, snížek byl kyprý, ledík kluzký, tma neprohlédnutelně hustá, setřička Aňulka krásně vystrašená a starší setra se jí prosta bázně pro jistotu držela za ručku, že? Jelikož se setmělo v první etapě cesty a my jsme za tu kratičkou dobu, co s námi putovali zbytky světla postřehli, že je to stezka vinutá vskutku nádhernou, divokou přírodou, rozhodli jsme se podniknout druhého dne týž výlet, jen s tím rozdílem, že vyrazíme pěšmo už z domova a stejně tak dojdeme zpět, čili solidních, bez mála dvacet kilometříků procházky (to my rádi) a že si tak prohlédneme přírodní kulisy pěkně za světla.

Takže jsme nabili baterie do foťáku, ustrojili čtyři pejsky (krom Výtečňourů jsme s sebou vzali i retrívřici Nelušku a špicku Betku) a vyrazili jsme. Ale osud toho dne přichystal událost z nejhorších snů....na kraji lesa přiběhla naše rezatá bláznivost s rošklebenou, zhruba sedm centimetrů dlouhou řeznou ranou na tarsu zadního pravého běhu...Páňuli polil studený pot a v okamžení stanula na pokraji hysterického záchvatu. Bylo k neuvěření, že Barča nejevila žádné známky traumatu a dokonce jí ani nebylo zcela po vůli, že jí páňka odepřela běžet za dalšími lesními radovánkami a že musela vyčkat v klidu odvozu autem. Ránu jsme řádně stáhli bavlněným šátkem a patnáct minut čekali na odvoz. Krve Baruška, chuděrka, ztratila zhruba dvě deci, ale byla, holčička, moc statečná, jakoby vůbec nevěděla, co se jí stalo. Všechny čtyři pejsky jsme odvezli k nejbližšímu veterináři, vzburcovali jej  z odpolední pauzy (respektive vyrušili od oběda, jak se nám později svěřil) a šlo se na šití. Baruška dostala anestézii do zadečku a 20 min. jsme vyčkávali, než usne. Když nám veterinář sdělil, že máme sledovat dechovou aktivitu a případně upozornit na zástavu dechu, hysterie se rychle vracela...Ještě se prý mohla i vyzvracet, že se to tak často děje...Baruška naštěstí páňuli v náručí bez zmiňovaných komplikací usnula a byla odnesena na operační stůl. Mohu vám říct, že bych nevěřila, jak moc se liší dvacet pět kilo "živého" a dvacet pět kilo "mrtvého"- hodně. Pan veterinář nám dovolil celý zákrok sledovat, abychom prý viděli, že se našemu zlatíčku neděje nic nepřípustného. Bylo nesmírnou chybou směle prohlašovat, že studuji medicínu a že jsem z piteven zvyklá na všelicos...jenže pochopitelně ne na své chlupaté broučky, kterým se vyškrabují z rány nečistoty...i zachvělo se tělo, zadunělo v hlavě, zatočila se ordinace a už byla páňka v čekárně na gauči s nožkama vzhůru vztyčenýma :). Takový malý trapas jedné studentky zubního lékařství :D. Barušce byla zašita šlachová pochva, rána zalátována devíti stehy a nožička zabandážována. Pochopitelně nám byl nařízen klidový režim a nakázáno supervizírovat nad okusováním rány, k tomuto účelu jsme za tučný peníz zakoupili plastový límec kolem krku, jejž jsme samozřejmě jedinkrát nepoužili, lazarovi nevyhovoval :). Pan doktor nám nabídl tabletky s relaxujícím, blahodárným účinkem pro traumatizovaného maroda s výtažkem ze zeleného čaje (účiná látka L-theanin, pro zvídavé :D) a při pohledu na páňuli hrající všemi chorobnými barvami, jí zdarma nabídl tutéž tabletku ve verzi pro lidské užití, že prý bude trochu vysmátější, tak to nějak povídal (věděl dobře, že jde v podstatě o legálně prodávanou, v lékárenském hávu oděnou drogu - theanin je alkaloid podobně jako kofien :D). Když nakonec sepisoval zprávu a tázal se na pacientčino datum narození, ptal se znovu, zdali dobře rozuměl ročník 2004 - že prý by jí nikdy pět let netipoval, podle zubů a celkové kondice ji odhadoval na stáří dva, maximálně tři roky, to nás velice potěšilo (jediná věc za celý den :D). Nakonec se páňuliným účtem prohnalo tornádo, když při zjištění obnosu za ošetření musela vytáhnout platební kartu, takovou hotovost na výlety s sebou bere asi málokdo :).

Tím definitivně ztroskotaly veškeré plánované aktivity a smělo se beztrestně lenošit do konce prázdnin, to si nejvíc užívala hlavně páňule, Otík ani Barča z takto nastaveného režimu odvázaní nebyli...Barča byla vzorná, rozumná pacientka, ránu si nekousala ani když jí po prohlídce pan doktor sundal obvazy (byli jsme pozváni na pátek po Silvestru, který kvůli marodovi probíhal doma, v klidu, v teple na gaučíčku u televize, s každým psíčkem slastně rozvaleným na jedné straně:D). Dodatečně ji moc pochválil, kterak vyrovnané a hodné zvíře to je - bez problému vše v klidu, s aristokratickým nadhledem vydržela, to páňule pukala pýchou, pochopitelně :). Takto tedy vypadal náš šťastný/ nešťastný konec roku 2009, událostí by se našlo asi více, ale jen ta jedna tragická všechny ostatní suveréňe zastínila a ovlivnila průběh zbytku prázdnin, takže tu naši rekonvalescenční zahálku podrobněji rozebírat nebudeme :). Mějte se krásně, přejeme Vám i pejsánkům a ostatním mazlínkům hlavně zdraví (víme, o čem mluvíme, že?) a spoustu nádherných, nezapomenutelných společných chvilek v Novém roce 2010. Opět se ozveme, až budeme mít, oč se podělit ;). Pa