Další pozdně podzimní víkend

"Minulý týden nám páňule brzy zrovna nepřijela, prý ji to mrzelo víc než nás (to ale nejde, víme?), prý že to doopravdicky nešlo jinak, praktika z biochemie se šulit nedají a tak přijela až v pátek večer. Uvítání bylo, že o nás věděl celý panelák, co na tom ale sejde, že? To bylo pedagogického, rozšafného domlouvání, že prý máme být tišeji, že se to nedělá, takhle rušit svatý klid pánů sousedů a tak všelijak podobně, ale kdo se má porát ovládat a přiznejme si, koho z nás, vážení přátelé psi, zajímají páni sousedi, no ne ;)?

V sobotu se nám dostalo aktivní náhrady čtyřdenní újmy na duševní rovnováze, protože jsme si vyrazili na dlouhatánský výlet podzimní přírodou. Cílem cesty byla naše chata v Loubí, kde čekala rozpálená kamna, teplá káva naše človíčky a nás mlsík od babičky - ta na nás myslí, kudy chodí a my ji za to máme tááákhle rádi :). Ve městě jsme přibrali Aňulku s babičkou (no ano, tou, jež na nás ustavičně vzpomíná, ta nám v batůžku přinesla sušené vepřové rypáčky, které jsme si odměnou schroustli u kamen), ty se též rozhodli učinit něco blahodárného pro své zdraví a tak se nám po zbytek cesty šlo veseleji :).

Už jsme tak přemýšleli nad tím, že často podnikáme tůry jen s panďaskou a přišli jsme na to proč! Protože když se někde před někým rozšíříme, jaké trasy brázdíme, mají páňuli za hyperaktivního cvoka, načež páňule vždy opáčí, že hyperaktivní cvocínci jsme my dva a že s námi jen zuby nehty drží krok :). Tak to vidíte... budeme muset být skoupější na detaily a zejména kilometráž našich podniků, až si zase někde s někým budeme vyměňovat výletnické postřehy  a třebas s námi někdo, kdo nás nezná, vyrazí:D. Pochopitelně není záměrem, abyste nabyli dojmu, že sociálně strádáme, to kdeže, ostatních pejsků potkáváme dostatek a některé v určitých lokalitách pravidelně, takže známe pejsky snad z celého Děčína a dosyta si obvykle zaskotačíme na každé prochajdě. To byla jen taková drobná vsuvka na okraj, teď, abychom se vrátili k započaté niti. Už toho mnoho není, co dopodrobna líčit, snad jen, že to byla opravdová nádhera, to probarvené listí na stromech i na zemi a že nám zase nevystačilo denní světlo (no to by jednoho psího turistu trefil šlak, z toho posunutého času, vždyť nic nemůžeme stihnout) a posledních asi pet kilometrů cesty zpět domů jsme šli po tmě ;). Fotečky jsou v rámci možností pěkné, pořízené nejčastěji z lesního parku a turistické cesty v Labských pískovcích."