A opět jedna víkendová historie aneb cestou necestou ;)

"Ach jo, proč jen nemůže mít víkend pět dní v týdnu a pracovních dní být jen dva kusy ... no protože to nevymýšlel pes, že :)? To je jedna z našich soukromých teorií a jsme pevně přesvědčeni, že s leckterými bychom, nemít čumáček a čtyři nohy, prorazili i na půdě akademie věd - vězte, že i psí život má své stinné stránky a není lehké se vyrovnat s nesmyslným podceňováním psího intelektu ;). Tak, tím jsme se nepatrně vyrovnali s příkořím a roztrpčením a nyní vylíčíme ty naše víkendové dějiny, takže protřete očička, začínáme.

Můžete třikrát hádat, kdy přijela, ale na první pokus to trefíte - no jistě, že zase v pátek, už si pomalinku začínáme zvykat :(. My se tááák moc těšíme a musíme čekat takovou dobu, to už hraničí s týráním zvířat :). Ne, že bychom s taťuldou měli přísnější režim, to ne - v postýlce spíme stejně, gaučíky jsou naše stále, čerstvě vařené papkání máme taky, jen ta páňulka nám schází :(. Ale vánoce se blíží ;).  Jěště, že nám alespoň věnuje celý víkend beze zbytku, to je nepatrně polehčující okolnost, ve stávajícím rozsahu přestupku však bezvýznamné hodnoty :D. No a kam jsme si tedy vyšlápli? Tentokrát trasu nejsme s to přesně určit a to z důvodu, že jsme se rozhodli vyrazit cestou necestou, rovnou za čumáčkem, na zdař bůh a tak podobně na tento způsob - rozumíte, že? Zkrátka konkrétních cílů jsme přesyceni, neboť si už se všemi v okruhu dvou desítek km od bydliště (tam, kam jsme schopni za den dojít po svých :D) tykáme. Je to k nevíře, ale kápli jsme na novou, dosud neobjevenou stezku a ihned jsme ji prubli. Příjemným shledáním bylo, že značná část cesty byla zpevněná asfaltem, sice dezolátním, ale pro účely cyklistiky s psími parťáky postačujícím - takže pokud v příštích týdnech stále nebude po sněhu památka, máme od páňle přislíbenu kondiční dvacítku - ale nebojte, trasa vede stále vzhůru, takže ji zničíme a s cyklistikou dá zase na měsíc pokoj ;). Asi po pěti kilometrech jsme přišli do malé vybydlené vesničky a nebýt krásný slunečný den, asi bychom konvertovali k páňulčinu kultu paniky, jež se chorobně jala počítat objekty a skutečnosti podobné těm filmařským, především texaskomasakrovým - domníváme se, že jsme její heroismus nedávno zmiňovali ;). Thomase Hewita jsme nepotkali, třebaže si Oťulka celou dobu vykračoval svou příslovečnou pinčí kočárovou chůzí, se statickým hřbetem, s ježky v podpaží a akcí vysokou, div si nevybil přední zuby, snažíce se dát najevo, že jen on je ten pravý sekuritní macho, při pohledu na nějž se i Hannibal Lecter hrůzou láme v kolenou ;). Není špatné vědět, že váš pejsek je navzdory nepatrným rozměrům přesvědčen, že je větší než irský vlkodav a silnější než sto kilový moloss :). Naše bláznivé lovecké pometlo v běhu pokoučovalo zhruba pět kusů zvěře, neznámo jakého druhu, protože díky její obdivuhodné hlasitosti na stopě jsme sice schopni určit, že pronásleduje, ale co, to se dozvíme jen příležitostně a to tehdy, když svého svěřence v dostihovém tréninku nažene páňuli a Oťáskovi do cesty a tak se tentokrát nestalo. Každopádně se vždy neopomene přijít pochlubit, kterak masivně zpěněnou tlamu má, vyžádá si nalít vodičku do mističky a zase běží shánět nového adepta běžeckého koučingu :D. Prostě my Výtečníčci se umíme páníkům o napružené nervstvo obstojně postarat a prý v této disciplíně držíme primariát, takže alespoň v něčem je pejsek lidským tvorem doceněný :D.

V neděli jsme podnikli jen asi půl druhé hodiny dlouhé lesní venčení s bíglím kámošem Maxíkem a smluvili jsme si na příští víkend společný výšlap na Chlumskou rozhlednu, tam jsme sice letos byli z nedostatku turistické invence asi šestkrát, nicméně jsme nadšeni z přislíbené účasti třetí strany a tak se tam rádi vydáme po sedmé :). Takže se máme, krom panďasky, na co těšit :). Foteček máme hojné množství, neb jak už jsme pravili, bylo nádherně a fotogenických objektů bezpočet, těmi nejhezčími jsme pochopitelně my a také se v albu nejčastěji vyskytujeme :)."

Zrzaví výteční manželé