Po českolipském okolí od středy do soboty

"Tak je to naše, konečně, bossová nám v pondělí zase odfrčela, tudíž se duchapřítomně chápeme editorských opratí, abyste pořád nečetli ty škaredé pomluvy, které o nás zasévá, kudy chodí, píše a vypráví :D. Však my dobře víme, co potajmu ťuká do klávesnice, když zrovinka odpočíváme a koncentrujeme síly na nový počin, známe ji, jak své černočerné čumáčky :).

Musí se ale nechat, že za námi minulý týden přijela už v úterý, pozdě v noci (ale přece), abychom se už ve středu mohli vydat vstříc novým zážitkům, psím kamarádům a zbytku rodiny. Bezpečně jsme byli usazeni do auta, bezpečně bylo usazeno i naše papkání na několik dní - na to jsme obzvláště pečlivě dohlédli a už jsme žhavili motor. Jízda to byla na hranici života a smrti (té spíše ;D), leč přijeli jsme všici v jednom kusu, z čehož vyvozujeme, že měli andělé strážní náročnou šichtu v plné pohotovosti (není se čemu divit, přece by nedopustili, aby tak báječní psíci, bytosti ve všech ohledech čistší než běloskvoucí lilie, jako jsme zrovna my dva, skonali v rozpuku mládí, že?). Na místě nás uvítala banda tří našich psích kamarádů - retrívřice Neluška, "liščí špicka" Betka a Nelčin syn černý zlatý retrívr Bubo. Pěkně jsme si pospolně zadováděli, zaběhali a zaštěkali, až z nás mělo širé okolí hluchý sluch a napjaté nervstvo :).

Druhý den jsme se vydali na obchůzku první  - podél Ploučnice a přilehlých luk, kolem vrchu Holého a městem zpět. S sebou k nám do výtečnické party páňka bůh ví proč přibrala jen Betku, že prý je to nad její síly kočírovat pět rarachů, tak nevíme, co a koho tím tak docela myslela ;). V pátek jsme vyrazili s oběma pánčinými sourozenci do několik kilometrů vzdáleného Pekla - to vám byla krása, příroda jako vymalovaná a k tomu nám ty blažené vjemy prosvicovalo slunko, no idyla sama! Baruška Nelču i Bubíka uštvala, takže se po pár odběhaných kilometrech vláčně procházeli s dvounožci a trpasličími psíky po cestě, ale to už je asi setřím posláním, každého druha uběhat k smrti :). Nu, a v sobotu jsme opět jen s Betkou podnikli výlet do třetice všeho dobrého nejdelší a to až za kopec Špičák a po lesních cestách kolem města oklikou zpět (po modré). Tady jsme potkali spoustu psích osůbek a mezi nimi jednoho mladého setřího zbojníka :). Byl to čtyřměsíční ďáblík, docela takový, jak si pamatujeme Bláznivku, když se k nám radostně chodívala mazlit s nožičkama roztančenýma do všech světových stran a úsměvem od ucha k uchu :). Tohle setří dítě se jmenovalo Set a jeho páníci kroutili užasle hlavou nad srovnáním vzrůstu svého svěřence a naší Bařenky, který se nijak podstatně nelišil. Prý, jak vidí, naroste jim zřejmě do neočekávaných rozměrů a jim že by se zrovna líbilo, kdyby byl tak drobný, co Baruška. Na to je páňka pohotově utěšila, že naše kozuška je poměrně drobná i vůči fenečkám, menší jsme snad ještě nepotkali, tak se jim nepatrně ulevilo :). I tento výlet byl velmi vydařený a užili jsme si ho, jak se na setra, pinče a špice patří a těšíme se na nášup. Jen, co jsme se vrátili, byli jsme opět usazeni do auta, odvezeni zpět domů, kde jsme s sebou praštili do postýlek a pod peřinkou si rozehřáli zkřehlá ouška, poněvadž  v sobotu klesla rtuť teploměru pod bod mrazu a tomu my musíme jen po lehoučku přivykat, v rozpuku mládí sice jsme, ale už přeci jen nejsme žádní mládežníci a opíti rohlíkem se již nadáme :). (Již kolikrát ani libovým masem ne - o tom se ovšem rozšíříme zase jindy, nyní se cítíme být v příhodném rozpoložení pro kratičkou siestičku s taťuldou na gaučíčku a pak hurá ven zběsile si zařádit). Těšíme se na další shledanou s Vašimi očky na řádcích pocházejících z naší tlapky :)"

Barča a Otík - českolipští výletníci

Na dokumentaci celé akce se můžete podívat zde.