Mikulášský výlet a nevyvedená vyjížďka na kole :)

Jsme dlužni dvěma článečky zdejší rubrice, tak je vezmeme jedním šmahem při jedné editaci a jednom článečku - to je dnes cool - 2 (even more :D) in 1! Výlet na Mikuláše se týká jednoho týdne a předimenzovaná kondiční jízda druhého, tak se na to podívejme pěkně popořádku :).

Měli jsme to domluvené dlouho dopředu, asice, že s bíglím drakem Maxem a jeho pánečkem Honzou vyrazíme na společný výlet na Chlumskou rozhlednu. Protože Honza s Maxíkem nejsou toliko turisticky trénovaní, přistoupili jsme na kompromisní řešení, které znamenalo dopravit se na hřebeny městskou hromadnou dopravou a výrazně si tak ulehčit překonání asi tří km do vydatného kopce (Výtečníci takové počínání označují po svém - výletnický švindl :D). V autobusu se kupodivu sešli čtyři pejskaři a pět psů dohromady, ovšem pan řidič, ač očividně překvapen, se shovívavým úsměvem všechny ochotně přepravil a ještě nám zastavil mimo zastávku, v místě, kde jsme potřebovali (toto privilegium vyjednal Honza se záměrem ušetřit si co nejvíce kroků :D). Na vrcholcích bylo citelně mrazivo, s mrazem jsme se za letošní zimu setkali poprvé, páňule s tím  ale počítala, ovšem myslela jen na sebe a své teploučké odění, jenže na Otínka zapoměla a do ruksaku mu nepřibalila obleček, takže celou cestu bojovala s dotěrným svědomím. Otík se naštěstí nenastydl a  nepostihlo ho akutní selhání prochladlých ledvin ani zápal plic, jak svědomí vyhrožovalo - je to přeci jen houževnatý polárník :). Červená bohyně lovu poodhalila Maxíčkovi rozkoš z prohánění lesních zvířátek, byl jí vskutku pilným žákem a zanedlouho si troufl na sólo štvací akci, kde předvedl kterak je hlasitý na stopě a jak vytrvalý v započatém dosledu je - čekali jsme na něj asi čtvrt hodiny - výtečně se od Bařky vše naučil :). Výlet byl dle výtečnických měřítek poněkud krátký, zato kolektivní a tudíž skvělý, Maxíkovi a Honzovi děkujeme za účast a doufáme, že si akci někdy zopakujeme :). Toho dne jsme se ještě s Výtečníky potkali na louce za sídlištěm s rhodésankou Eby a jejím páníkem, s touhle psí holčičkou jsme se do té doby potkávali pouze přímo v sídlišti a neměli tak příležitost se spolu pořádně rozohnit...jenže... Výtečníci se rozohnili s nebývalým gustem, když to na ně příjde, připomíná jejich hraní gladiátorské klání na život a na smrt, řičí jako divá zvěř a náramně se u toho baví. To ovšem půlroční fenečka ještě zřejmě nezažila a s rozpaky pro jistotu schovala páníkovy mezi nohy, co kdyby ji ti divoši chtěli zapojit do hry, že? Ebynčin páneček dlouho nebyl schopen slova a dlouho by žádného slova ani přes psí rykot slyšet nebylo, nakonec pronesl, že si nepředstavoval, že jsou ti dva tak živelní, že se mu Bára jevila jako mírné jehně a že by to do ní nikdy neřekl (holt rozvášnit se mezi paneláky je pro setra nepřitažlivé a svůj temperament rozvíjí až na dostatečně rozlehlém prostranství :D ). Na závěr se ještě ujistil, že Výtečníci opravdu nejsou odrostlá štěňata, ale pěti letí psi se štěněcí chutí do života :).

Další týden páňule přijela v půlce týdne s mnoha nápady na outdoorové vyžití v hlavě, jedním z nich byla i kondiční vyjížďka na kole, protože po sněhu nebyly stále ani památky. Jiným plánem byl canicrossový trénink, jenže na ten nám nevyšlo počasí - neustále pršelo a v mokru se neběhá nejpříjemněji. Takže jsme v sobotu, kdy venku přimrzlo, v poledne vytáhli z kočárkárny bicykl a vydali se nově objevenou trasou. Pejsci byli nadšení, pěkně zvesela uháněli a ještě stíhali své vlastní aktivity - Otík očůrávání všeho možného a Barča průzkum přilehlých křovisek. Cesta se stále zvedala vzhůru, prudčeji a prudčeji, od úst se linula pára v tuhém mrazu a zatímco se Výtečníci zvolna dostávali do nejlepšího tempa, páňule vadla a ztrácela kmitočet exponenciální řadou. Ovšem slézt z kola a odpočinout si? Nikdy (čest má sportovec jen jednu, že :D)! Takže jsme dosáhli vrcholu stůj co stůj, páňule v nejvyšším bodě výjezdu stanula polomrtvá, s podivnými rudými kruhy před očima, nevolnost se prudce prohlubovala a nepřirozený, hluboký rychlý dech ne a ne odeznít...Měla náramnou radost, kterak jsou psíčci ve znamenité kondici a zlost, že její vlastní kondice není tak echtovní, jak si představovala ...Při následném sjezdu se ovšem začal svět točit a počala se dostavovat úporná potřeba spánku, no ano - přicházely mdloby, takže honem zabrzdit, prásknout s kolem do škarpy a sebou praštit vedle něj:). Vysvětlení je jednoduché, páňule si svým jednorázovým vypětím a přetížením přivodila metabolickou acidosu (náhlé překyselení organismu kyselými produkty svalů pracujících na kyslíkový dluh) - to víme přesně, neboť se těmito acidobazickými poruchami páňule nedávno ve škole podrobně zabývala :). Z toho vyvstává ponaučení, že lépe se před sportovním výkonem podcenit, než přecenit a když už na to dojde, je lepší si včas přiznat, že se člověk přecenil a že to nejde, čím dříve, tím lépe (nejlépe před tím, než omdlíte:D). Doufejme, že se páňule dlouhou dobu takových podobných záchvatů aktivity vyvaruje a že bicykl nevytáhne do jara, v mrazech se nám cyklistika jednoduše neosvědčila :). Teď před Vánoci, kdy mrzne až praští, si pejsci stejně raději užívají napadlého prašanu a nevypadají, že by cyklistiku postrádali :). Zatím se loučíme a někdy se tu snad s Vámi zase shledáme u dalšího článku. Pa

Foto z výletu s Maxíkem zde.